Zase jen jde o dobrý obchod pro výrobce balených vod.Víte o tom že balené vody mají různé výjimky a balená voda je většinou v horší kvalitě než chlorovaná voda z vodovodu?Asi možná nevíte že mnoho balených vod je plněno z kohoutku a doplněno chemikáliemi.Můžete se sami přesvědčit.V časopise Test 2/2001 z 15ti testovaných balených vod neprošlo 15!!!

Naše tělo určité minerály potřebuje, ale ne ty, co přijímáme ve vodě, neboť ty jsou v anorganickém stavu a ty náš organizmus neumí zpracovat.Člověk musí přijímat minerály především ze stravy.Lázeňské minerální vody jsou léčivé z důvodu že projdou minerálním podložím, které je obohatí a to je to co léčí.

Vaši rodiče určitě pili jinou vodu než vy dnes.Kvalita vody se rapidně zhoršuje, dříve nebyla v takové míře chemizace zemědělství, automobilový průmysl, množství továren,domácností, kyselé deště atd.

Chlor je jednou z nejhorších látek, kterou můžeme tělu dát.Dokáže sice zabít každou živou buňku, ale dokáže také zničit naši mikroflóru a nejen to.Američtí výzkumníci zjistili, že pití chlórované vody zvyšuje počet potratů,zvýšení počtu novorozenců s rozštěpem horních pater.Navíc chlór vytváří různé sloučeniny, tzv. trihalogenmetany, které zvyšují riziko rakoviny jater, tlustého střeva, konečníku, ledvin i močového měchýře.

Na jedné straně chlórování vody odstranilo nebezpečí epidemií způsobené používáním vody, ale na druhou stranu již v 70. letech vědci zjistili, že chlorováním vody mohou ve vodě vzniknout karcinogenní látky.Jsou důkazy o vyšším výskytu rakoviny hrtanu,prsu,Hodkinsonovi nemoci.Chlor zapříčiňuje i vznik infarktu myokardu a mozkových příhod.Chlór se stává největším mrzačícím elementem a zabijákem moderní doby.Neustále vzrůstají vědecké důkazy o tom, že chlór ve vodě může skutečně způsobovat vznik větších dlouhodobých rizik, než jsou ta, která má eliminovat.

Ano filtr je jednorázově dražší než láhev balené vody.Ale když si spočítáte spotřebu balených vod v celé rodině a to pouze k pití a ne k vaření za rok, tak cena čistírny vody se vám bude jevit zcela jinak.

Bohužel jsou u nás studniční vody znečištěny až z 98% hlavně dusičnany a bakteriemi.A pokaždé dešti je voda jiná.

Lékaři zkoumali vlivy dusičnanů ve studniční vodě na výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku. Podle pramenů, které prostudovali, zjistili, že v intenzívně zemědělsky obhospodařovaných oblastech, kde jsou pole více chemicky hnojena, je výskyt tohoto druhu rakoviny nejčetnější.

V ČR je onemocnění nad úrovní zemí EU, což dávjí lékaři do souvislosti se spotřebou studniční vody s vysokým obsahem dusičňanů.

S přibývajícím věkem klesá imunitní systém a organizmus se již nedovede tolik bránit přísunu škodlivin.Právě ve starším věku by měl člověk dbát na to co pije a jí.

Čistá voda je pro lidský organismus životně důležitou látkou.Čistá voda dokáže pomoci lidem od mnoha nemocí a bolestí.Dokáže zlepšit zrak,sluch, snížit hladinu cholesterolu v krvi, zlikvidovat tuky uložené v těle, zlikvidovat různé záněty a plísně, odstranit bolesti hlavy, snížit riziko lámavosti kostí, snížit kazivost zubů, odstranit poruchy spánku a prodloužit život!!!

Za většinu našich potíží mohou usazené minerály společně s cholesterolem.Tělo je nedokáže efektivně využít a to je kámen úrazu.

V 50ti letech má člověk v těle usazeno 2 – 3kg usazenin.Čistá voda je nejlepším rozpouštědlem na světě.Dokáže velice rychle z těla odstranit škodlivé látky, které jsme si za život nahromadili.Je obecně známo, čím je člověk starší, tím rychleji se projevují změny k lepšímu.Vypít bychom měli nejméně 2 litry vody denně.Zvláště dospělí a starší lidé, kteří už nepociťují velkou žízeň, by měli toto množství vypít.

Z výše uvedeného vyplývá jediné rozumné řešení – obstarat si kvalitní filtraci a včas filtry měnit.Neboť zanesený filtr je horší než žádný.Nejlepší je zařízení s reverzní osmózou, které vyčistí vodu z 95%! Čistá voda je pro lidský organizmus více než prospěšná.

Dostatek tekutin zajišťuje látkovou výměnu a dobrou funkci ledvin čili vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Umožňuje také plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě figuruje i podpora normálního vzhledu pokožky. Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) způsobuje problémy akutní i chronické povahy.

Akutními příznaky mírné dehydratace jsou bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Ztráta tekutin na úrovni 2% tělesné hmotnosti představuje ztrátu až 20 % výkonu. U dětí se tak snižuje schopnost sledovat vyučování, což může nepříznivě ovlivnit jejich školní výsledky.

Při 5% dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok.

Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. konečníku a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.

MUDr. František KOŽÍŠEK, CSc., Státní zdravotní ústav, Praha

V některých reklamních, populárních i odborně se tvářících textech se lze dočíst, že každý by měl denně vypít nejméně 2 až 3 nebo dokonce 3 až 4 litry vody (tekutin), což je ale pro většinu populace nesprávné a neadekvátně nadsazené doporučené, které možná platí „ve špičkách“ (extrémně horké dny nebo velká fyzická zátěž), ale ne v běžném životě.

Potřeba tekutin je přísně individuální záležitost(!), která záleží na mnoha vnějších i vnitřních faktorech – například na tělesné hmotnosti, věku a pohlaví, složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesné aktivitě, teplotě a vlhkosti prostředí včetně proudění vzduchu, druhu oblečení a teplotě těla, aktuálním zdravotním stavu, zavodnění organismu atd.

Každý člověk má svou optimální potřebu volných tekutin, která se navíc v čase mění. Tato potřeba se může pohybovat od méně než jednoho litru za den (u člověka se sedavým zaměstnáním, který konzumuje převážně zeleninová, obilninová a luštěninová jídla s nízkým obsahem soli) až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). U druhé kategorie pak může denní potřeba přesáhnout třeba i pět litrů. Každý si musí nalézt (resp. stále nalézat) své optimální množství tekutin!

Na potřebu pití nás může upozornit žízeň, ale je dobré vědět, že žízeň není časnou známkou potřeby vody, protože se objevuje až v okamžiku 1-2% dehydratace. Pocit žízně se navíc snižuje ve vyšším věku. Na druhou stranu zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých chorob (např. cukrovky) a existuje i tzv. návyková žízeň, která nemusí být známkou potřeby tekutin.

Vyšší riziko dehydratace je u malých dětí, které mají malý objem celkové tělesné vody a běžné denní ztráty představují jeho značný podíl, a u starých lidí, u nichž se objem celkové tělesné vody rovněž snižuje, zhoršuje se schopnost ledvin vstřebávat vodu a pocit žízně bývá oslaben.

Při hledání individuální potřeby tekutin se můžeme opřít o několik základních příznaků. Příznakem nedostatku tekutin je vedle pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak příznaky nadbytku tekutin jsou: časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem).

I když nedostatek tekutin se pojí s více riziky, je nutné říci, že ani jejich stálý nadbytek – tedy pití výrazně vyššího množství tekutin, než tělo potřebuje – není pro organismus zdravý. Dochází tím k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí.

MUDr. František KOŽÍŠEK, CSc., Státní zdravotní ústav, Praha